Správně se rozhodnout

 

Každého z nás někdy potkala nebo ještě potká situace, z níž neví kudy kam. Náš život se zamotá a my nevidíme směr, kterým se máme dál vydat. Točíme se v bludném kruhu stále rychleji a rychleji. V něm máme pocit, že každá volba, kterou uděláme, je volba špatná. Často děláme  rozhodnutí, která bolí. Dejme se na cestu o volbách, míře osobní odpovědnosti, štěstí a spokojenosti.

V životě každého z nás může přijít situace, která je pro nás tak neúnosná, že nás nutí k volbě. Jenže učinit tuto volbu není snadné. Každá z možných cest, kterou se můžeme vydat, je v našich očích ta špatná. Každou variantou své volby něco ztratíme, někomu ublížíme, něco nenávratně změníme…

Nevíme, jak dál. Trápíme se, ničíme se mučivými myšlenkami a svírajícími pocity. A jediné, co zcela bezpečně víme, je, že nám v této situaci není dobře. A že v ní nejsme šťastní.

Bezmoc nás ovládá a my v tuto chvíli nevidíme žádnou uspokojivou možnost změny a posunu směrem k životní spokojenosti, protože v našem zorném poli existuje v tuto chvíli pouze a jen temnota.

Máme pocit, že fakticky nemůžeme dělat vůbec nic. Většinou jsme, pod tlakem a v křeči. Jsme nepříjemní sobě a často i svému okolí. Ničíme se negativními myšlenkami, analyzujeme, co jsme udělali špatně. Případně, co udělali špatně druzí. 

Trvá-li tlak a s ním spojený vypjatý stres spojený s rozhodováním příliš dlouho, začnou nás sužovat různé zdravotní komplikace.

Nejraději bychom od všeho utekli. Vymazali a změnili minulost. Přepsali naše minulé volby, které však v přítomném okamžiku takto jednoduše již změnit nejde.

Topením se v minulosti pouze utíkáme od přítomného okamžiku a od vědomého přijetí odpovědnosti za svůj život a jeho směr. Tímto způsobem myšlení se dále jen nepřetržitě uzavíráme v problému hlouběji a hlouběji, aniž bychom viděli, že jsme uvízli v postoji bezmocné situace.

Doufáme, že se třeba časem situace vyřeší sama. Avšak to jediné, co tímto postojem pro sebe získáváme, je stále větší a větší pocit beznaděje a tísně. Netušíme, že nerozhodnout se nejde, neboť i odkládání rozhodnutí je samo o sobě jednou z forem našeho rozhodnutí, za které odvedeme v budoucnu svou daň. A mnohdy je právě tato varianta tou nejvíce poškozující, jak pro nás, tak pro ostatní osoby, jichž se naše rozhodnutí bezprostředně týká.

To, co nás nejvíce v této situaci zraňuje, je svíravý pocit bezmoci a tlaku.

Platí, že v situaci, v níž se dlouhodobě trápíme a trpíme, nemůže být šťastný ani nikdo jiný ze zúčastněných. A že negativní důsledky této situace všechny zúčastněné dříve či později doženou. Vždy jde tedy o posouzení a volbu toho, jakou cenu v podobě jeho dopadu jsme ochotni za své rozhodnutí zaplatit.

Platí, že většina obtížných rozhodnutí bolí a tato bolest prudce narůstá v případě, když nejde o rozhodnutí vědomě přijaté. Neboť nabudeme dojmu, že jsme k němu byli nějak donuceni situací (jinou osobou, okolnostmi…).

Naše rozhodnutí dlouze a silně bolí také tehdy, když dobu svého rozhodování neúměrně prodlužujeme. To se pak „samo nějak špatně vyvine“ a my následně dospějeme k přesvědčení, že nešlo o naši volbu. A že její důsledky už nejde zvrátit.

Co máme v životě opravdu důležitého, je náš vlastní ŽIVOT a jeho vymezený ČAS. Jediné, co v životě opravdu musíme, je ZEMŘÍT.

V kontextu tohoto jsme odpovědni pouze za svůj život, za svá rozhodnutí, za své myšlenky a za své štěstí. Nejsme odpovědni za myšlenky, emoce a štěstí někoho jiného.

Naše pocity štěstí jsou propojeny s vědomostí našich záměrů, kroků a činů. Pocity našeho štěstí se vážou k „bytí na cestě za naplněním našich cílů“.

Soustřeďte se na to, co je pro vás naplňující. Ptejte se, co vám přináší pocit štěstí. Jaké je vaše životní poslání? Jak to cítíte uvnitř? Po čem skutečně toužíte?

Ptejte se, jestli jste v aktuální situaci v pohodě. Na co myslíte, když večer usínáte? S jakými myšlenkami se ráno probouzíte? Jaké pocity vám daná situace vyvolává? Co vám říká vaše tělo a zdraví na situaci, v níž se nacházíte? Jak se chcete cítit v budoucnu?

Uvědomte si, že život se „vám neděje samospádem“, vždy jste minimálně spolutvůrci své životní reality. Svůj život žijete pouze a jenom vy a jen vy nesete za směřování svého života plnou odpovědnost. 

Uvědomte si, že do hlavy druhých lidí nikdy neuvidíte. Představa, jak se cítí, jak myslí, jak se budou cítit, co si budou myslet, jaký skutečný dopad bude mít vaše rozhodnutí na jejich život, je vždy pouze a jen vaší představou o tomto a nikoli realitou. To, co jste řešili kdysi, máte nyní již takzvaně „na háku“. Váš život se odvíjel od současného okamžiku až do tohoto bodu tak, že  si můžete říct: „Jo, paráda, stálo to za to. Byla a je to parádní jízda.“  Pokud si říkáte, že jste „idioti… nic neumíte…, měli jste to udělat jinak …..“, je velmi pravděpodobné že ve svém životě vytváříte mnoho situací, v nichž vystupujete přesně tak, jak o sobě mluvíte. Změňte svůj přístup k sobě. Změňte svůj vnitřní dialog. Pokud to nebudete vy, kdo si dá v životě oporu, nedá vám ji ani nikdo další. Lidé se k vám budou chovat přesně tak, jak se vy chováte k sobě.

Nepřijímáte-li ve svém srdci sebe, nemůžete ve svém srdci skutečně přijímat ani nikoho dalšího. Pokud se nepřijmete takoví, jací jste, budou vás neustále sužovat negativní pocity. 

Všechny naše zkušenosti (i ty negativní) jsou prvkem, který nás posouvá dál. Za předpokladu, že je přijmeme a poučíme se z nich. Každá zkušenost nám více a více ukazuje, co nám dává v našem životě skutečně smysl. Každá zkušenost nám pomáhá lépe určovat náš směr.

Mějte se rádi. Nekraťte si vteřiny svého života s něčím, někým, který za to nestojí.