Naděje

 

Slovo naděje/víra slýchávám kolem sebe často, znám i dost citátů o naději, ale nikdy jsem se hlouběji tímto slovem nezabýval. Prostě mě to nenapadlo. A přitom se mi mnohé moudré věty líbí. "Bez naděje by byl život smutný. Naděje umírá naposledy. Dokud dýcháš

(žiješ), doufej. "Naděje - to je obruč, která nedovolí srdci, aby puklo. Dokud sklenice padá k zemi, je celá..."

Co si vlastně lidé pod slovem naděje představují? Někdo kladné vyřešení svých problémů. Další vítězství nad nejrůznějšími překážkami, někdo si dělá naděje na výhru svého losu, někdo věří a žije s naději, že se mu podaří dosáhnout svého cíle, jiní věří v pravou lásku, mnozí lidé vkládají velkou naději v překonání nejrůznějších nemocí a v šťastné uzdravení... A tak bych mohl dlouho pokračovat.
Uvědomuji si však, že naděje nám všem pomáhá překonávat každodenní překážky a že bez ní se opravdu nedá žít.
Člověk, který je pesimisticky založený, je vlastně velice nešťastný.
A co je v současné době mou největší nadějí, která mně dodává sílu, abych mohl každý den chodit do práce, starat se o domácnost, plnit každodenní povinnosti, i když je mi občas těžko.

Naděje je v naší společnosti jako něco negativního. Jakoby naději potřeboval jen ten, kdo je zoufalý a nepomůže si sám. Jakoby ten kdo má naději sám sebe už odsoudil, že to špatně dopadne. I přes toto vědomé vytěsnění naděje z našeho života je stále naděje přítomná u všech lidí. Máme naději, že dojede autobus, na který čekáme. Máme naději, že ten jogurt je takový, jaký píšou na obalu. Tohle všechno je druh naděje, která patří k lidskému životu. Z toho vyplívá, že naděje je naprosto přirozená a mají ji všichni. Pak už je na každém z nás, jestli si přizná, že naději máme a potřebujeme, a jestli dokážeme doufat i v něco víc než v hmotný svět.

Druhý extrémní pohled je když naději už ani nevnímáme. Když prostě doufáme, že všechno nějak dopadne, a že já se vlastně můžu jenom dívat a čekat až to nějak dopadne. Tento pohled se mi také nezdá dobrý, protože člověk se nemůže přestat snažit. Velmi mě oslovuje citát: „Pracuj, jako bys měl žít navždy, modli se, jako bys měl umřít dnes“ Dle mého názoru je tohle ten správný pohled. Člověk musí udělat ze své strany maximum, ale potom také musí dát prostor Božímu působení. Pro mě je naděje velmi důležitá. Je to jeden ze tří pilířů mého života: Láska, Víra, Naděje. Všechny texty jsou protkané nadějí a i když v mém srdci  byl většinou smutek a slzy, tak i přesto byl prostor pro naději. Věděl jsem, že něco nad námi existuje, a že pro nás má nachystané něco velkého a, že právě naděje, umírá poslední.

Myslím, že víme, že naděje není nic špatného, ale je to téměř životní nutnost. Bez naděje by náš život neměl smysl, protože právě naděje na život věčný je to, co je pro nás motorem, který nás žene dopředu i přes racionální překážky a problémy.

BUĎME VDĚČNÍ ZA KAŽDÉ RÁNO, BUĎME VDĚČNÍ ZA NADĚJI, KTERÁ NEUMÍRÁ.