Vyhořelost ve vztahu

Láska je krásná věc. A zamilovanost, která ji zahajuje, ještě krásnější. Ty pocity, kdy se těšíte na každou chvíli, kdy uvidíte svého miláčka, máte sevřený žaludek a celý den si zpíváte, jsou k nezaplacení.

A i když tato etapa logicky po nějakém čase skončí, dlouhodobý vztah má také své kouzlo. Máte se na koho spolehnout, staráte se o sebe navzájem, užíváte si společných zájmů. Jenže pečovat o něj je někdy skoro stejně náročné jako práce na plný úvazek.

A stejně vás to může unavit až do té míry, že zažijete syndrom vyhoření. Nenechte to dojít tak daleko a rozpoznejte už první projevy tohoto nebezpečného stavu, který už rozbil spoustu manželství.

Nejdříve přichází nedostatek tolerance. Projevuje se mnoha způsoby. Každý má zlozvyky a tam v mnoha případech je to první, kde to začne. Dřív vám zlozvyk toho druhého vůbec nevadil. Jenže teď vás takové maličkosti dovádí k šílenství.

Stejně tak se tento stav objevuje ve chvíli, kdy vyvstanou nové problémy a je potřeba je řešit. Přestože dřív byla na místě domluva a společný postup, teď se partneři nechtějí o ničem bavit a každý trvá na tom svém. Z toho nutně vznikne hádka, a tak se problém nikdy nemůže odstranit. Zároveň to s sebou logicky nese velkou míru vyčerpání, protože psychické boje jsou mnohdy únavnější než ty fyzické.

Ve chvíli, kdy si toto uvědomíte, je potřeba to vyslovit nahlas. Sedněte si ke stolu a mluvte. Ne o tom, jak se cítíte, ale o dané věci, kterou je nutné vyřešit.

Při vztahovém vyhoření je velice těžké k tomuto kroku přistoupit, ale když to uděláte na začátku, půjde to. Dejte si kafe nebo třeba pivo a navrhněte kompromis. Takový, který by normálně přišel sám od sebe. Tentokrát ho musíte vydolovat ze zadních zákoutí mozku, ale je to nutné.

Dbejte při tom na to, aby ani jeden neustoupil jen proto, aby byl klid. Ve výsledku musí být kousek obou. Tak si budou ve společném vztahu připadat užiteční a vyslyšení. A to pomáhá vyhoření překonat, i když to není hned.

Najděte si zdroj společné energie

Dalším znakem je ztráta společné energie. Partneři mají většinou, aniž si to uvědomují, v těle tajný šuplíček se silou, kterou využívají v kritických situacích, jako je pro mnohé třeba návštěva tchyně či velká rodinná sešlost. V dobách klidu ho společně naplňují tak, aby z něj v krizi mohli čerpat.

Najednou je ale prázdný. „Není kde brát, a tak není ani komu dávat. A dvojici to opět odcizuje. Vždyť si ani neumí navzájem pomoci!

Společnou energii získává dvojice velice těžko. „Nejlepší je vymyslet nějakou novou společnou činnost, která by vás naplnila. Jenže zvláště v pozdějším věku se to mnohým párům dělá složitě.

Proto doporučuje zkusit na to jít přes přátele. Vyrazte s nimi na výlet anebo do kina nebo je prostě jen pozvěte a společně se všichni bavte. Až odejdou, povídejte si o nich. Snažte se je hned nepomlouvat, což je oblíbená kratochvíle Čechů, ale nadhazujte jen pozitivní věci, které jste s nimi zažili. Přátelství velice často pomáhá lásce. A tady to platí dvojnásob.

Lidé trpící vyhořením ve vztahu mají také tendenci ode všeho utíkat. Někdy se to stane bohužel i fyzicky a partnerství skončí. Jindy je to ale jen spíše na úrovni mysli. Partneři třeba začnou mnohem víc chodit samostatně za přáteli a jen tak se nevrací. Zavírají se ve svých komůrkách nebo koupelnách a tráví tam přemíru času.

„Často to dělají opravdu jen v sobě uvnitř. Sedí třeba jeden vedle druhého na gauči, ale nevnímají se. Jeden něco povídá, druhý odpovídá na cosi zcela jiného anebo vůbec ne. Prostě se uzavřou do své skořápky a nedají se vyrušit. To samozřejmě vede k dalšímu odcizení a postoji ve stylu: ať si plácá, co chce, mně to je stejně fuk. 

Výčitky jsou tu úplně zbytečné. To je zabiják vztahu. Pokud se u něčeho obdobného přistihnete, snažte si rychle najít něco, co vám i doma pomyslný útěk ze vztahu nabídne. Můžete se pak partnerovi pochlubit a třeba ho pro to samé i nadchnout. A zároveň mu i během své přítomnosti dáte dostatečný individuální prostor, který je po čase ve vztahu potřeba, aby se jeho plamínek neudusil.

V poslední řadě je nutné překonat tendenci k výčitkám. Když dvojice zažívá tento nepěkný stav, má tendenci ukázat prstem na toho druhého a říct: ale to je všechno tvoje vina. To je kruh, z něhož se špatně vystupuje, protože ani jedna strana nechce uznat sebemenší vlastní chybičku a chce získat převahu morálního vítěze.

„Ačkoli dříve dvojice působila jako tým, teď jedná v nepřátelském módu. A to nikdy nevede k ničemu dobrému. Zkuste uznat část viny, omluvte se a navrhněte, jak byste to napravili. Opět se tak dostanete k nějaké třeba nové společné činnosti, která je kořením každého vztahu. Bohužel právě ty z něj často vymizí a všechno zapadne do rutiny. A přesně to je nejlepší cestou ke vztahovému vyhoření. Nenechte nudu a pomalu odtikávající hodiny pohřbít to, co bývalo dříve tak hezké.